Dopis pana Tomáše

Já a moje sestra bychom společně chtěli tímto dopisem poděkovat všem pracovníkům hospice sv. Alžběty za jejich náročnou a obětavou práci, příkladnou lásku a péči, kterou bez výjimky věnují všem svým pacientům, čehož jsme byli svědky při hospitalizaci naší maminky na konci minulého roku 2008. Se sestrou jsme se zatajeným dechem pozorovali příklad lásky, který je dnes tak málo vidět, pohlazení, vřelý zájem a profesionální lékařskou péči o každého jednotlivého pacienta. Sama naše maminka všem pracovníkům děkovala za lidské teplo a dobro. Přijměte tímto prosím znovu náš dík s přáním požehnání, dostatku sil a prostředků pro tuto náročnou práci.

Dopis paní Jany

Jmenuji se ... a mám u Vás v ošetřování moji maminku ... Ještě nikdy v životě jsem se nesetkala s takovou péčí a láskou, jaká se poskytuje pacientům v tomto zařízení. Moje maminka ležela před tím na LDN a děkuji Bohu, že se dostala do vašeho hospice, i když jsem měla zpočátku trochu strach. Dnes už se nebojím, protože vím, že takovou péči by nikde jinde neměla. Moc a moc děkuji všem sestřičkám, zdravotním bratrům a také lékařkám, kteří pracují srdcem a je vidět, že je to jejich poslání. Zdravotní stav mé maminky se sice zhoršil, ale o to více oceňuji péči, kterou má. Je v čistotě, voňavá, vykoupaná, má umyté vlasy. Já prostě nemám slov díků, kterými bych se správně vyjádřila. Ještě jednou velice moc děkuji všem, i paní doktorce Regině Slámové a celému personálu za příkladné vedení této láskyplné instituce. Díky, díky, díky.

Dopis pana Zdeňka

Dne ... zemřel v péči hospicu náš otec ... Jeho ztráta se nás přirozeně velmi dotýká. Přesto bychom nechtěli zapomenout na vyjádření hlubokého uznání všem pracovníkům, kteří se na činnosti hospicu podílejí. Od milého a „domáckého“ způsobu přijetí nového hosta až po okamžiky poslední jsme pozorovali imponující humanitu a upřímnou snahu o neokázalý, přitom však efektivní a zkušený přístup k lidem, kteří to s ohledem na své aktuální duševní rozpoložení výrazně potřebují. Mnoho věcí se může zdát malicherností, avšak např. to, že i poslední den života (a každý předchozí) byl otec čistě upravený, oblečený a oholený jistě jemu samotnému i nám již zdálky sdělovalo, že nejde o odložený materiál, ale až do posledního dechu o člověka, kterému se někdo snaží jeho poslední kroky ulehčit, aniž by přitom musel nutně ztrácet svou osobnost. To pokládáme za obrovský úspěch a jsme si vědomi, že jeho dosažení znamená vysoké úsilí. Přístup personálu, se kterým jsme přišli do styku, byl vždy příjemný, zkušený a taktní...

Esej na téma truchlení